Nenechte se zmást úvodní fotografií,

                         hrajeme stále ve třech...

A roluje níž a níž .... dočtete se něco, co ještě nevíte!

 

Koncerty:

11. 5. 2024 Trampůráj v Sudoměři u Mladé Boleslavi

 

24. - 26.5. 2024 se zúčastníme Festivalu trampslých písní v Horním Jelení

 

8. 6. 2024 dvoj(možná troj)koncert se skupinou Větrno

v Hospůdce U Františka, Oldřichov v Hájích 149

 

18. 6. 2024 od 20 ve Válci (Polská ulice) se skupinou Sekvoj

 

13. 7. 2024 zahajujeme festival Třebsínská zvonička

      

 Stýská se vám po nás?
Podívejte se na YouTube, Bandzone, Spotify a další streamy!

 Tam najdete téměř všechny naše desky:

Ajeto Potají; Ajeto Slyším; Ajeto živě v Carpe Diem.

Pokud ještě nemáš naše nejnovější dvojcd s názvem AJETO ŽIVĚ V CARPE DIEM, napiš nám a domluvíme se, jak ti ho předáme! 

Tak AJETO opravdu tady! Letos /v roce 2019/ na podzim natočíme v rámci našich dvou koncertů v Carpe Diem živé cd! Vlastně dvojcd, protože máme tolik hezkých nenatočených písniček, o kterých si myslíme, že by měly být zachovány pro příští generace ..... :-))) Bude to 4. a 11. 10. od 20 hodin. Doufám, že tam budete, že bude skvělá atmosféra a že všechno vyjde tak, já si to představujeme.

 

Příběh naší účasti v oblastním kole Porty 2018 v Nymburce

Tentokrát to opravdu byl PŘÍBĚH! Přihlášených kapel do oblastního kola bylo 15. Fajn, řekly jsme si, tak to budou dvě postupovat do Řevnic. Ale když jsme přijely do Nymurka, zjsitily jsme, že se dostavilo je 12 soutěžících. Takže by měl postupovat jen jeden. V minulosti jsme už 2 x skončily těsně pod čarou... Ale Hanka Nedvědka měla skvělej nápad - Dáša se přihlásí jako písničkářka! Super, ale to nestačí. Muselo být aspoň 14 soutěžících. Takže se nakonec po našem mírném nátlaku přihlásila i Hanka. I když z toho měla neskutečný nervy, protože nikdy takhle sama nevystupovala, nakonec obstála perfektně a vyloužila si pochvalu poroty i uznání a velkej potlesk diváků! Stejně jako Dáša, ale u té se to tak nějak čekalo. A víte, jak to dopadlo? No byly jsme druhý! :-) Takže postupujeme do Řevnic do semifinále! Máme obrovskou radost a já se skláním před Hankou a Dášou v němém obdivu! Holky, jste fakt obě úžasný!!! :-)
A vy, co tohle čtete, se sem nezapomeňte zase někdy podívat, protože tenhle příběh možná ještě nekončí ..... :-)

H. Ř.

 

 

Polabské kolo Porty 2017

9. 4. 2017 jsme si opět zahrály na oblastním kole Porty v Nymurce. Prožily jsme fajn odpoledne, korunované naším úspěchem! Obsadily jsme 3. místo v interpretační soutěži (z 19 soutěžících) a vyhrály jsme autorskou Portu za písničku Tajemství. Až potud to bylo super, měly jsme samozřejmě velikou radost! Ale bohužel to pro nás opět nic neznamená. Letos z interpretační soutěže v Nymburce postupovaly první dvě skupiny, my jsme byly třetí. A do finále autorské soutěže má vybrat určená porota pět písniček. Z každého oblastního kola postupovaly dvě. Oblastních kol bylo letos patnáct. Takže se bude vybírat ze třiceti skladeb....

Ale to nevadí, hlavně že hrajeme pořád ještě pro radost! Naši i vaši! :-)

 

NAROZENINOVÝ KONCERT 18. 3. 2017 v klubu Carpe Diem

se tentokrát opravdu skvěle vydařil! Užily jsme si to my i diváci a opět jsme si potom tak trochu posteskly proč nehrajeme častěji... Léto a festivaly se kvapem blíží, těšíme se na ně, ale pořád ještě chceme víc!!!

 

PORTA 2016

V sobotu 10. 4. 2016 jsme si zahrály na Polabském předkole Porty 2016. K naší radosti jsme obsadily 2. místo! :-) Vítězství nám (právem) vyfoukla skupina ANEBO. Ale užily jsme si pěkné hudební odpoledne v Hálkově divadle v Nymburce, navázaly nové hudební známosti, takže super! Na finále Porty do Řevnic i na finále autorské Porty do Ústí na Labem se chystáme aspoň jako diváci.

 

 Kosohorský bodlák 2014
Teda řeknu vám, že Kosova Hora má taky svoje kouzlo. Nádherná krajina, ve městě pěkné náměstíčko a hned vedle útulná hospůdka Gallo ve francouzském stylu s milou obsluhou a výbornou kuchyní ... Zakotvily jsme tam na zahrádce, daly si nějaké dobroty k jídlu i k pití a skoro se nám na ten festival ani nechtělo ... Ale festival byl super!!! Skvělý publikum, příjemní pořadatelé (Díky, Lenko a ostatní!), bezvadnej zvukař. Užily jsme si to! Takže jestli nebudete za rok vědět kam, tak do Kosovy Hory na Kosohorský bodlák. A já doufám, že my tam budeme taky!
H.Ř.
 
Hrály jsme na Potlachu u Stráníků
Kalek, Kalek ... vždycky jsem občas zaslechla. A říkala jsem si: Sakra, co to je, ten Kalek? Tak teď už to vím. Nádherný místo na hranicích kousek za Chomutovem. Vlastně vesnička s bílým kostelíčkem, v ní obyčejná louka a na ní pár lavic, pódium a jeden stánek, přes ulici hospůdka u Drexlerů. A na tý louce Potlach u Stráníků, fakt příjemnej festiválek, na kterým jsem si připadala jako doma. A strašně ráda bych se na té louce vyskytla i za rok, na příštím Potlachu u Stráníků, protože to místo, je snad magický. Najednou každýmu říkám. Víš, co je to Kalek? ...  Díky Stráníkům a všem ostatním pořadatelům! A vy se podívejta na www.stranici.cz.
H. Ř.   

AJETO JELO NA PORTU DO ŘEVNIC!!!
v sobotu 16. 4. 2011 jsme vyhráli Krušnohorské oblastní kolo Porty a postoupili jsme do finále interpretační soutěže ČNF v Řevnicích

 

Trnitá cesta do Řevnic

Loni jsme se konečně po několika letech vypravily (já, Dáša a Hanka) do Řevnic podívat se na celostátní finále Porty. A musely jsme uznat, že zvěsti, které tuto akci provází, jsou pravdivé. Finále v Řevnicích mělo opravdu skvělou atmosféru a areál lesního divadla má svoje kouzlo. A to kouzlo asi způsobilo, že jsme se třetí den najednou rozhodly, že se po mnoha letech, kdy jsme na Portě nesoutěžily, zase přihlásíme. Celý rok jsem nosila tuto myšlenku v hlavě a když nastal ten správný čas, podívala jsem se na internet a …… zhrozila jsem se! Pražská předkola Porty byla letos začátkem března, což bylo v době, kdy jsem měla být těsně po operaci, na kterou jsem se chystala už asi rok. Zklamání! Těžko jsme se vyrovnávaly s myšlenkou, že si na Portě nezahrajeme. Rozumějte – nemyslely jsme si (opět naše trojice, která pořád přece jen tvoří základ AJETA), že se probojujeme do finále, ale chtěly jsme si zahrát tam, kde to voní porťáckou atmosférou, potkat starý i nový známý, prostě být součástí toho všeho dění. A teď nic! Byly jsme zklamaný, zklamaný, zklamaný! Ale naštěstí ne dlouho. Zjistily jsme totiž, že se můžeme přihlásit i do jakéhokoliv jiného  oblastního kola! Porta má skvělý pravidla! Takže jsme si zvolily Polabské kolo v Kolíně, které bylo  2. dubna a začaly se těšit a zkoušet. Ale ….. zase to nevyšlo! Balík totiž bývá už dlouhá léta na Portě v porotě a letos měl porotovat zrovna v Kolíně …. Domluvili jsme se sice, že s námi hrát nebude, ale stejně by nastal „střet zájmů“, prostě v Kolíně to nešlo. Navíc Balík nám moc sebevědomí nepřidal, zaporotoval si totiž předem a prohlásil, že úroveň Porty je v posledních letech čím dál vyšší a že to není nic pro nás. Takže jsme se odhlásily z Polabského kola a naše nálada byla někde pod bodem mrazu. Přece jenom hraní na Portě by pro nás bylo vzpruhou a impulsem …. Ale naše rozhodnutí zahrát si na Portě nám pořád strašilo v hlavách, takže nakonec, abychom ulevily našim špatným náladám, jsme se asi po čtrnácti dnech přihlásily do Krušnohorského kola. To mělo být 16. 4. v Ústí nad Labem. Tam jsme také absolvovaly v minulosti několik Port a na Dům kultury, ve kterém se toto kolo mělo konat, máme jenom samé pěkné vzpomínky (samozřejmě kromě dalších vzpomínek plzeňských a jiných …). Tak jo. Dali jsme se do toho – my tři s Radvanem, naším basistou, bez skeptika Balíka. Zkoušeli jsme častěji a pečlivěji, prostě přihláška na Portu splnila svůj účel, měli jsme opět nějaký pořádný motiv. Ale drobné potíže pokračovaly. Např. pár dní před soutěží si Dáša vzpomněla, že má na sobotu 16. 4. lístky na večerní koncert Rogera Waterse, ex-člena skupiny Pink Floyd, a jeho velkolepou show "The Wall". A Hanka zase, že má od 18 hodin zkoušku na velikonoční zpívání v kostele. Takže už to bylo zase nahnutý. Ale pořadatelé v Ústí nám vyšli vstříc a slíbili, že budeme hrát třetí nebo čtvrtí, takže Hanka s Dášou všechno v pohodě stihnou. Když nastal den D, zjistili jsme, že možná z Ústí zpátky to stihneme dobře, ale do Ústí, to bude oříšek! Poté, co jsme vyřešili problém s dopravou a vyrazili dvěma auty, zjistila Dáša, že zapomněla doma Radvanovu basovku. Když ji Dáše nemocný Kamil dovezl kousek za Prahu, aby se nemusela pro ni  vracet domů (zatímco my ostatní jsme uháněli do Ústí - bohužel už také pozdě), nezapomněla Dáša cestou ještě zabloudit  …. No byly to nervy! Ale nakonec jsme byli v Ústí v Domě kultury jen asi se čtvrthodinovým zpožděním a oddechli jsme si. Na chvilku. Zjistili jsme totiž, že pořadatelé zapomněli na naši prosbu hrát co nejdřív a že podle plánovaného programu máme hrát v 18,15. To je ale pozdě! Říkali jsme si, že nám snad opravdu tu účast na Portě někdo nepřeje! To není možný! Tak honem domlouvat s pořadateli jiný časový termín. Nakonec to dobře dopadlo a hráli jsem asi v půl třetí. Po naší produkci jsme celí napnutí poprosili porotu o trochu kritiky …. a slyšeli jsme jen samou chválu. Hurá! Tak to nám stačí! Měli jsme velkou radost! Odpoledne se pomalu nachýlilo a já zůstala v Ústí sama. Poslouchala jsem zbytek soutěžních skupin a písničkářů, odhadovala v duchu, kdo asi vyhraje a postoupí do finále v Řevnicích. A znovu jsem se rozhodla, že určitě pojedu na finále do Řevnic, aspoň poslouchat. Po skončení soutěže se porota krátce poradila a vyhlásila výsledky autorské i  interpretační soutěže. V autorské zabodovali Michal Vaněk a Petr Kavka, v interpretační  se třetí umístila skupina Zhasni z Nového Boru, druhá skupina Jen tak z Mostu a první …………. AJETO z Prahy!!! Měla jsem pocit, že explodovala bomba! A taky jsem se tak chovala. Ostatní soutěžící, si museli  myslet, že jsem se totálně zbláznila! Běhala jsem, skákala jsem, křičela a objímala úplně cizí lidi! No, nevím, jak to působilo, ale bylo mi to v tu chvíli úplně jedno! Měla jsem tak obrovskou radost! Bleskově jsem poskytla rozhovor redaktorovi Ústeckého deníku a honem psala a telefonovala, abych si užila tu radost hlavně s Dášou a s Hankou. Sice jsme v minulosti sem tam nějakou cenu dostaly nebo jsme se umístily v autorské soutěži, ale nikdy jsme nikde nebyly první. Takže - přijeďte taky letos do Řevnic! Protože i kdyby tam byl jenom ŘEV a jinak NIC, budeme tam určitě my a to bude super!

A držte nám palce!      

/2011/                                                                                      Hanka Ř.

 

AJETO vzniklo ….

…. znaly jsme se z různých koncertů a festivalů.

V roce 1993 jsme byly všechny tři na mateřské, každá měla dva kluky v podobném věku a děti zabíraly většinu našeho přemýšlení. A protože jsme všechny před mateřskou působily v nějakých hudebních skupinách a chtěly jsme přijít také na jiné myšlenky, založily jsme na jaře 1993 skupinu Ajeto. Hanka Řeháčková měla schopnost psát texty, Hanka Nedvědová s Dášou Pařízkovou zjistily, že se jim daří je obléknout do muziky a obě hrály na kytaru, takže se nám postupně začal tvořit základ našeho repertoáru. Byly jsme muzikou nadšené, moc nás to bavilo a nutno říci, že na ten prvotní rozjezd, kdy na muziku byl docela čas, vzpomínáme dodnes moc rády.

Do roku 1995 už jsme naskládaly dost písniček (sem tam některou i naši kamarádi – Bohouš Maršálek nebo Olda Dolejš), takže jsme si domluvily natáčení s Jirkou Maškem (který tenkrát ještě ani neměl vlastní studio) a Honzou Brožem (dnes Žalman a spol. a Devítka). A tak vznikl náš první nosič - kazeta - " Ajeto tady".  Kazetu jsme křtily v Malostranské Besedě a křest uváděl a jako host si i zahrál Míša Leicht z Copu.

V té době jsme se snažily prorazit, a tak jsme se zúčastňovaly různých kol Porty a Zahrady a můžeme se pochlubit vítězstvím v Pražském kole Trampské Porty, dvěma autorskými Portami - na Portě v Plzni a v Jihlavě, získaly jsme i diváckou cenu Krtečka na festivalu Zahrada, tehdy ještě ve Strážnici.

Jenže potom se Dáše narodila holka, obě Hanky už byly po mateřské, takže čas na muziku se začal zužovat.

Nicméně stále vznikaly nové písničky a my byly v kontaktu s Jirkou Maškem i Honzou Brožem a po třech letech mohlo vzniknout naše první CD  "Slyším". Hudební režii měl opět Honza Brož, na basu nám pomohli basáci hned dva: Péťa Novotný od Žalmana na baskytaru a kontrabasista Devítky David Hofrichter. Do několika písniček nám nafoukal harmoniku Vašek Spurný původně z Lístku, později člen Kvokálu. Petr Balík Vohnout (dříve Máci) s námi hrál na percussion. (Balík se po pár letech stal se naším stálým externím členem.) Křest se odehrál opět v Malostranské Besedě, mluvené slovo obstaral opět Míša Leicht.

V roce 1998 jsme odjely my tři baby na společnou dovolenou s dětmi do Chorvatska, kde vznikl jakýsi přetlak v kapele a následně došlo k rozpadu. Jenže po muzice se nám všem stýskalo, a tak jsme se další rok jely společně podívat na Portu do Plzně a samozřejmě jsme se tam dohodly, že budeme v hraní pokračovat.

Ale času bylo stále míň a míň, už jsme se ani nezúčastňovaly žádných soutěží, autorská Porta byla zrušena, navíc Dáša si pořídila opět dalšího potomka. Hrály jsme pravidelně akorát na naší domovské scéně v P-klubu Trojická a pak příležitostně, pokud nás někdo někam pozval. Ale písničky jsme stále skládaly, takže jsme se na jaře v březnu 2004 opět sešli u Jirky Maška ve studiu na natáčení CD Potají. Ve studiu s námi trávil čas Petr Novotný (Žalman), který s námi natočil všechny základy a pochopitelně basu, tentokrát už do všech písniček. Zdeněk Jahoda nám vyseknul do jedné písničky úžasnou mandolínu, Vašek Spurný nám zase pomohl s foukačkou a Balík samozřejmě bubnoval. Potíž byla sehnat trumpetistu, ale podařilo se a sólo Jirky Masáčka je parádní. Křtili jsme tradičně v Malostranské Besedě, těsně před její rekonstrukcí a na basu si s námi na podiu zahrál naprosto úžasně Petr Novotný.

Vloni na jaře se na náš koncert přišel podívat výborný kytarista Radvan Filipec (také jeden čas hrával s Máky). Po koncertě jsme ještě seděli a hráli, slovo dalo slovo a už měsíc na to s námi Radvan basoval na koncertě v Balbínově poetické kavárně (a basuje i nadále, stejně tak i Balík nadále bubnuje). 

V letech 2007 - 2010 jsme v létě hráli na festivalu Muzika v Hrádku u Rokycan, který pořádá Samson a moc se nám tam líbilo. Tam i někde jinde chceme hrát zase a pořád si říkáme, že se do toho konečně pustíme, začneme pořádně hrát a zpívat, zkoušet, organizovat a tak podobně.

Takže se sem ještě někdy určitě podívejte, ať vidíte, jak nám to jde a co všechno sem ještě připíšeme.

(Psáno cca v roce 2010)

..... Radvan basuje i nadále, stejně tak i Balík nadále bubnuje - tak to už dávno není pravda. Už asi dva roky vystupujeme opět v původním složení ve třech. Radvan se odstěhoval z Prahy a Balík s náma prostě přestal hrát, ale nadále udržujeme s oběma vřelé vztahy. 

Pravda je, že tady nemůžu napsat, že zkoušíme pořádně nebo více, jak jsme slibovaly, ale něco se asi stalo a my máme pocit, že nám to všechno jde líp a ty koncerty, že se nám daří a lidem, že se to líbí taky čím dál víc ... Těžko se to popisuje, možná zrajeme jako víno , ale nechci nás tady sama chválit, takže se přijďte podívat! Hrajeme zpravidla asi 5 x ročně v klubu Carpe Diem v Praze na Floře - sledujte tyto naše stránky nebo program klubu: http://carpediempraha.cz/program/program.

(Psáno cca v roce 2012)

Zatím ahoj Hanka Ř. 

A na konci roku 2016 - je to neuvěřitelné - ale hrajem pořád dál a fakt nám to jde. Takže můžu jen opakovat: Přijďte!

H.Ř.

A hrajeme i v roce 2022, ještě neuvěřitelnější, když víte, co všechno je za námi! A bůhví, co je ještě před námi! :-)
H. Ř.
     

Rok 2023 byl zatím pro nás dost úspěšný! :-)

Na Festivalu trampských písní v Horním Jelení jsme se umístily třetí a získaly jsme cenu za nejlépe provedenou trampskou píseň, která byla složena do roku 1950. Hrály jsme Cariboo od jarky Mottla.

A na festivalu Svojšický podzim jsme se umístily také třetí. Tady hlasovali diváci, takže nás to hodně potěšilo!

Zahrály jsme si na Jizerské notě (to bylo ještě loni) a letos na Kosohorském bodláku a na klubovém večeru  v berounském pivovaru Berounský medvěd. Stále máme pravidelné koncerty v klubu Carpe Diem v Praze na Flóře. 

Na podzim se chystáme na Třebíčský kotlík a na vzpomínkový večer na Josefa Prudila do Brna.